Klíčový rozdíl - monologická vs. dialogická komunikace
Ačkoli termín komunikace znamená interakci mezi dvěma nebo více lidmi a přenos informací, komunikace nemusí vždy probíhat férově. Monologická a dialogická komunikace popisuje dva typy vzorců komunikace. Klíčový rozdíl mezi monologickou a dialogickou komunikací spočívá v interakci mezi mluvčím a posluchačem; v monologické komunikaci jedna osoba mluví, zatímco druhá poslouchá, zatímco v dialogické komunikaci jsou role řečníka a posluchače v účastnících zaměňovány.
Co je to monologická komunikace?
Jednoduše řečeno, monologickou komunikaci lze popsat jako příležitost, kdy jedna osoba mluví a druhá naslouchá. Neexistuje však skutečná interakce mezi účastníky, protože komunikace je pouze jednosměrná. Monologického komunikátora zajímají pouze jeho vlastní cíle a nemá skutečný zájem ani zájem o postoje a pocity posluchače. Komunikátor může také projevovat nechuť mluvit nebo poslouchat nápady druhé osoby. Často poslouchal negativní osobní úsudky a negativní kritiku posluchače. Monologický komunikátor může také požádat posluchače, aby o sobě řekl pozitivní věci (o komunikátoru).
Podle Johannsena (1996) se monologický komunikátor pokouší „rozkazovat, donucovat, manipulovat, dobývat, oslňovat, klamat nebo vykořisťovat“. Ostatní nebere vážně, protože ostatní považuje za „věci“, které mají být využity. Monologická komunikace se nezaměřuje na skutečné potřeby publika nebo posluchače, ale na sdělení a účel komunikátora. Komunikátor potřebuje odpovědi nebo zpětnou vazbu od posluchačů pouze k podpoře svého účelu, nikoli k tomu, aby pomohl publiku porozumět nebo objasnit nejasné body. Kromě toho mají monologické komunikátory nadřazený a často povýšený přístup k publiku.
Celkově vzato monologická komunikace zahrnuje kontrolu a manipulaci a mezi dvěma lidmi zapojenými do komunikace nedochází ke skutečné interakci.
Co je Dialogická komunikace?
Dialogická komunikace je interakce, kde každá zúčastněná osoba hraje roli mluvčího i posluchače. Jinými slovy, jedná se o komunikaci, kde má každý šanci se vyjádřit. Vzájemné porozumění a empatie jsou charakteristickými znaky dialogické komunikace. U tohoto typu komunikace existuje hluboké znepokojení a úcta k druhé osobě a vztahu mezi nimi.
Při tomto typu interakce mají posluchači a řečníci právo činit vlastní rozhodnutí bez nátlaku, nátlaku, strachu nebo hrozby trestu. Dialogičtí komunikátoři se vyhýbají negativní kritice a negativnímu osobnímu úsudku a místo toho používají pozitivní kritiku. Komunikátoři vždy projevují ochotu navzájem se naslouchat a naznačovat zapojení tím, že dávají podněty, jako jsou neverbální akce, parafrázování, vyjádření dohod atd. Dialogický komunikátor také nemanipuluje konverzací k dosažení svých cílů.
Jaký je rozdíl mezi monologickou a dialogickou komunikací?
Typ interakce:
Monologická komunikace: Jedna osoba mluví a druhá poslouchá.
Dialogická komunikace: Všichni účastníci dostanou příležitost mluvit a poslouchat.
Respekt a obavy:
Monologická komunikace: Neexistují žádné obavy ani úcta k ostatním účastníkům.
Dialogická komunikace: Existují obavy a úcta k ostatním účastníkům.
Kritika:
Monologická komunikace: Monologický komunikátor dává ostatním negativní kritiku, negativní osobní úsudek, ale chce, aby mu ostatní dávali pozitivní komentáře.
Dialogická komunikace: Dialogický komunikátor dává pozitivní kritiku místo negativní kritiky, negativní osobní úsudky.
Ovládání a manipulace:
Monologická komunikace: Monologický komunikátor používá manipulaci a kontrolu.
Dialogická komunikace: Dialogické komunikátory nepoužívají manipulaci a kontrolu.
