Statické tření vs. kinetické tření
Statické tření a kinetické tření jsou dvě formy tření. Tření je velmi důležitý pojem, pokud jde o oblast mechaniky pevných těles. Tření je považováno za jednu z hlavních příčin ztráty mechanické energie. Proto je nutné vyvinout účinnější strojní zařízení, aby se šetřila energie, dobré porozumění tření. Tření, ať už je statické nebo kinetické, hraje zásadní roli v našem každodenním životě. Pokud to není pro tření, jednoduše bychom nebyli schopni chodit nebo dokonce chytit lžíci. Pochopení tření je velmi důležité v oblastech, jako je strojírenství, automobilové inženýrství, fyzika a dokonce vědy o životě. V tomto článku budeme diskutovat o tom, co je statické tření a kinetické tření, jejich definice, jak k nim dochází, jejich podobnosti,jaké faktory ovlivňují statické a kinetické tření a nakonec jejich rozdíly.
Statické tření
Abychom pochopili, co je statické tření, musíme nejprve pochopit pojem tření jako celek. Tření může nastat v jakémkoli médiu. Je to odpor média vůči relativně pohybujícímu se objektu nebo objektu, který se pokouší pohybovat. Statické tření je dílčí částí suchého tření. Když se dva pevné objekty vzájemně dotýkají, existuje síla odolávající relativnímu pohybu obou ploch. Hlavní příčinou tohoto odporu jsou nerovnosti obou tváří. Tyto tváře mají na mikroskopické úrovni malé vrcholy. Když vrcholy jednoho povrchu jdou do údolí druhého povrchu, mají tyto objekty sklon k zablokování, což omezuje relativní pohyb. Pokud je na objekt položený na rovném povrchu vyvíjena síla rovnoběžná s rovinou, nebude se pohybovat. Je to způsobeno statickým třením. Principem silové rovnováhystatické tření se rovná použité síle. Suché tření má tři hlavní zákony. První zákon Amonton říká, že síla tření je přímo úměrná aplikovanému zatížení. Druhý zákon Amonton říká, že síla tření je nezávislá na kontaktní oblasti. Třetí zákon uvažuje o kinetickém tření. Lze formulovat, že síla tření se rovná normální síle na povrch krát konstanta proporcionality. Protože se však tření rovná aplikované síle, konstanta proporcionality se mění s aplikovanou silou, je tato konstanta proporcionality známá jako koeficient tření. Pro statické tření existuje maximální hodnota, a proto se jedná o koeficient statického tření. K pohybu objektu je nutná síla, která je větší než maximální síla tření. Suché tření má tři hlavní zákony. První zákon Amonton říká, že síla tření je přímo úměrná aplikovanému zatížení. Druhý zákon Amonton říká, že síla tření je nezávislá na kontaktní oblasti. Třetí zákon uvažuje o kinetickém tření. Lze formulovat, že síla tření se rovná normální síle na povrch krát konstanta proporcionality. Protože se však tření rovná aplikované síle, konstanta proporcionality se mění s aplikovanou silou, je tato konstanta proporcionality známá jako koeficient tření. Pro statické tření existuje maximální hodnota, a proto se jedná o koeficient statického tření. K pohybu objektu je nutná síla, která je větší než maximální síla tření. Suché tření má tři hlavní zákony. První zákon Amonton říká, že síla tření je přímo úměrná aplikovanému zatížení. Druhý zákon Amonton říká, že síla tření je nezávislá na kontaktní oblasti. Třetí zákon uvažuje o kinetickém tření. Lze formulovat, že síla tření se rovná normální síle na povrch krát konstanta proporcionality. Protože se však tření rovná aplikované síle, konstanta proporcionality se mění s aplikovanou silou, je tato konstanta proporcionality známá jako koeficient tření. Pro statické tření existuje maximální hodnota, a proto se jedná o koeficient statického tření. K pohybu objektu je nutná síla, která je větší než maximální síla tření. První zákon Amonton říká, že síla tření je přímo úměrná aplikovanému zatížení. Druhý zákon Amonton říká, že síla tření je nezávislá na kontaktní oblasti. Třetí zákon uvažuje o kinetickém tření. Lze formulovat, že síla tření se rovná normální síle na povrch krát konstanta proporcionality. Protože se však tření rovná aplikované síle, konstanta proporcionality se mění s aplikovanou silou, je tato konstanta proporcionality známá jako koeficient tření. Pro statické tření existuje maximální hodnota, a proto se jedná o koeficient statického tření. K pohybu objektu je nutná síla, která je větší než maximální síla tření. První zákon Amonton říká, že síla tření je přímo úměrná aplikovanému zatížení. Druhý zákon Amonton říká, že síla tření je nezávislá na kontaktní oblasti. Třetí zákon uvažuje o kinetickém tření. Lze formulovat, že síla tření se rovná normální síle na povrch krát konstanta proporcionality. Protože se však tření rovná aplikované síle, konstanta proporcionality se mění s aplikovanou silou, je tato konstanta proporcionality známá jako koeficient tření. Pro statické tření existuje maximální hodnota, a proto se jedná o koeficient statického tření. K pohybu objektu je nutná síla, která je větší než maximální síla tření. Třetí zákon uvažuje o kinetickém tření. Lze formulovat, že síla tření se rovná normální síle na povrch krát konstanta proporcionality. Protože se však tření rovná aplikované síle, konstanta proporcionality se mění s aplikovanou silou, je tato konstanta proporcionality známá jako koeficient tření. Pro statické tření existuje maximální hodnota, a proto se jedná o koeficient statického tření. K pohybu objektu je nutná síla, která je větší než maximální síla tření. Třetí zákon uvažuje o kinetickém tření. Lze formulovat, že síla tření se rovná normální síle na povrch krát konstanta proporcionality. Protože se však tření rovná aplikované síle, konstanta proporcionality se mění s aplikovanou silou, je tato konstanta proporcionality známá jako koeficient tření. Pro statické tření existuje maximální hodnota, a proto se jedná o koeficient statického tření. K pohybu objektu je nutná síla, která je větší než maximální síla tření.tato konstanta proporcionality je známá jako koeficient tření. Pro statické tření existuje maximální hodnota, a proto se jedná o koeficient statického tření. K pohybu objektu je nutná síla, která je větší než maximální síla tření.tato konstanta proporcionality je známá jako koeficient tření. Pro statické tření existuje maximální hodnota, a proto se jedná o koeficient statického tření. K pohybu objektu je nutná síla, která je větší než maximální síla tření.
Kinetické tření
Kinetické tření nastává, když se dva dotčené objekty vzájemně pohybují. Coulombův zákon říká, že kinetické tření je nezávislé na klouzavé rychlosti. Bylo pozorováno, že kinetické tření je o málo nižší než maximální statické tření. To způsobí pocit nerovnováhy, když se objekt začne hýbat. Kinetické tření na každém povrchu je vždy opačné ke směru pohybu.
Jaký je rozdíl mezi statickým třením a kinetickým třením?
• Ke statickému tření dochází, když jsou dva objekty v klidu vůči sobě, ale kinetické tření nastává, když se dva pohybují vůči sobě.
• Kinetické tření je menší než maximální statické tření.
• Statické tření může být nulové, zatímco kinetické tření nemůže být tak praktické.
