Klíčový rozdíl - proměnné vs. datové literály v Javě
Počítačový program je sada pokynů k provedení úkolu. Během programování je nutné ukládat data. Proto jsou tato data uložena v paměti. Tato vyhrazená paměťová místa se nazývají proměnné. Proměnné by měly mít jedinečné názvy, protože by měly být snadno identifikovatelné pro provádění matematických nebo logických operací. Proměnným jsou přiřazeny hodnoty. Někdy jsou tyto hodnoty pevné a nezmění se. Tyto druhy hodnot se nazývají datové literály. Pokud v programu existuje příkaz jako int hodnota = 5, je datovým typem 'int'. „Hodnota“je proměnná a „5“je datový literál. Tento článek pojednává o rozdílech mezi proměnnými a datovými literály v Javě. Klíčovým rozdílem mezi proměnnými a datovými literály v Javě je to, že proměnné jsou vyhrazená paměťová místa pro ukládání hodnot se symbolickými názvy, zatímco datové literály jsou zápisy představující pevné hodnoty v programování.
OBSAH
1. Přehled a klíčový rozdíl
2. Co jsou proměnné v Javě
3. Co jsou datové literály v Javě
4. Podobnosti mezi proměnnými a datovými literály v Javě
5. Porovnání vedle sebe - proměnné vs. datové literály v Javě ve formě tabulky
6. Shrnutí
Co jsou proměnné v Javě?
Proměnná je místo pro uložení hodnoty do paměti. Každé paměťové místo může ukládat konkrétní typ dat. Jazyk Java podporuje osm primitivních datových typů. Jsou to byte, short, int, long, boolean, float, double a char. Bajt datového typu je celé číslo komplementu se znaménkem 8 bitů se znaménkem. Je užitečné ušetřit místo ve velkých polích, protože je 4krát menší než int. Krátký datový typ je 16bitové celé číslo se znaménkem se dvěma znaménky. Je 2krát menší než int. Int je 32bitové celé číslo se znaménkem se dvěma znaménky. Je to nejběžnější datový typ pro ukládání číselných hodnot bez desetinných teček, když není velký zájem o paměť. Dlouhý datový typ je 64bitové celé číslo se znaménkem se znaménkem. Slouží k ukládání široké škály čísel. Float a double jsou dva datové typy pro ukládání číselných hodnot s desetinnou čárkou. Plovák je 32bitový a dvojitý je 64 bitů. Logická hodnota se používá k ukládání true nebo false. Jeden znak lze uložit pomocí datového typu char. To jsou hlavní primitivní datové typy v Javě.
Když existuje příkaz, jako je int x; to znamená, že proměnná x může obsahovat celočíselnou hodnotu. Pro proměnné číslo nevyčleňuje žádnou paměť. Když existuje příkaz jako int x = 5; to znamená, že proměnná x může obsahovat celočíselné hodnoty a obsahuje hodnotu 5. Inicializovanou hodnotu lze v programu později změnit. Hodnotu x lze vyrovnat na nějaké jiné celé číslo, například 10 později. např. x = 10;
Každá proměnná má pro jejich identifikaci jedinečné názvy. Nazývají se identifikátory. Programátor by měl při zadávání názvů proměnných dodržovat pravidla. V jazyce Java se rozlišují velká a malá písmena. Název proměnné „number“se proto liší od „NUMBER“. Název proměnné může obsahovat písmena a číslice Unicode. Nemohou mít mezery. Viz níže uvedený program.
Obrázek 01: Program Java s proměnnými
Podle výše uvedeného programu jsou xay proměnné, které obsahují celočíselné hodnoty. Součet je přiřazen variabilnímu součtu. Délka a šířka jsou dvojité proměnné. Násobení je uloženo v proměnné oblasti, která je deklarována jako dvojitá proměnná. Do variabilního písmene lze uložit jeden znak. Obsahuje „A“. Znak je umístěn uvnitř jednoduchých uvozovek.
Co jsou datové literály v Javě?
Datový literál je reprezentace zdrojového kódu pevné hodnoty. Hodnoty jako 5, 4,3, true nevyžadují žádný výpočet. Proto jsou známé jako datové literály. Pokud existuje výpis, dvojité číslo = 20,5; „dvojitý“je datový typ. „Číslo“je proměnná. 20,5 je datový literál.
Existují různé typy literálů. Jsou to celočíselné literály, literály s plovoucí desetinnou čárkou, literály znaků a řetězců. Celočíselné literály se používají k inicializaci proměnných celočíselných datových typů, jako jsou byte, short, int a long. Literály s plovoucí desetinnou čárkou se používají k inicializaci proměnných datového typu float a double. Literál s plovoucí desetinnou čárkou končí na f nebo F, jedná se o typ float. Pokud to končí d nebo D, je to dvojnásobek. Psaní d je volitelné. Znakové a řetězcové literály se skládají ze znaků Unicode. Znakové literály představují jeden znak, zatímco řetězcový literál představuje sadu znaků. Znakové literály jsou uvnitř jednoduché citace. např. - „B“. Řetězcové literály jsou uvnitř uvozovek. např. - „Programování“. Viz níže uvedený program.
Obrázek 02: Program Java s literály
Podle výše uvedeného programu je číslo proměnná. Celočíselný literál v proměnné number je 10. Proměnná doubleValue může obsahovat dvojitou hodnotu. Proměnná floatValue může obsahovat float. Proto jsou 5.4 a 5.4f literály s plovoucí desetinnou čárkou. Proměnná s písmenem obsahuje znak „B“. Je to doslovný znak. Proměnná slova obsahuje sadu znaků. Je to tedy řetězcový literál.
Jaká je podobnost mezi proměnnými a datovými literály v Javě?
V programování se používají proměnné i datové literály v Javě
Jaký je rozdíl mezi proměnnými a datovými literály v Javě?
Rozdílný článek uprostřed před tabulkou
Proměnné vs datové literály |
|
| Proměnné jsou vyhrazená místa v paměti, která ukládají hodnoty se symbolickými názvy. | Datové literály jsou reprezentace zdrojového kódu pevných hodnot. |
| Sdružení | |
| Proměnné jsou přidruženy k umístění paměti. | Datové literály jsou spojeny s pevnými hodnotami, které jsou umístěny uvnitř proměnných. |
Shrnutí - Proměnné vs. datové literály v Javě
Proměnné a datové literály jsou běžné pojmy související s programováním. Tento článek pojednával o rozdílu mezi proměnnými a datovými literály. Rozdíl mezi proměnnými a datovými literály v Javě spočívá v tom, že proměnné jsou vyhrazená místa v paměti pro ukládání hodnot se symbolickými názvy, zatímco datové literály jsou zápisy představující pevné hodnoty v programování.
